Team
Lezel nehnute v posteli a dival se do stropu. Mistnost uz zalilo denni svetlo. Premyslel o svem snu. Nezdalo se, ze by mel nejaky zvlastni smysl, alespon ne v tehlete verzi. Krome toho byl plny rozporu. Napriklad to s tou zbrani; byl by to mel byt revolver nebo snad derringer. A jak tam mohl Garfield lezet smrtelne poraneny, kdyz kulka prokazatelne zasahla do prsou jeho, Martina Becka. Jak prezidentuv vrah vypadal ve skutecnosti, nevedel. Videl-li vubec kdy toho cloveka nekde na obrazku, vzpominka na jeho tvar uz mu davno vyprchala z pameti, V jeho snu Guiteau vetsinou mival modre oci, plave kniry a hladke, sikmo nazad scesane vlasy, ale ze vseho nejvic se dnes podobal herci z nejake zname role. Vzpomnel si hned komu Johnu Carradinovi, kdysi hral v Dostavniku. To vsechno bylo neuveritelne romanticke. Kulka v prsou se vsak muze lehce stat necim svrchovane nepoetickym. Znal to z vlastni zkusenosti. Kdyz ti proderavi plici a zustane vezet pobliz patere, ma to za nasledek docasnou bolest a nadlouho velkou otravu. Ale v tom snu bylo mnoho z toho, co se shodovalo s jeho vlastni skutecnosti. Napriklad ta pistole tercovnice. Nalezela tehdy jednomu propustenemu policejnimu strazmistrovi s modryma ocima, plavymi kniry a s vlasy scesanymi sikmo nazad. Stretli se pred patnacti mesici pod chladnym jarnim nebem na jedne stockholmske strese, odkud zbesile strilel po okoli. K jine vymene nazoru nez k vystrelu z te pistole mezi nimi tehdy nedoslo. Probudil se toho vecera na posteli v mistnosti s bilymi stenami, blize urceno na plicni klinice stockholmske Karolinske nemocnice. Rikali, ze je uz mimo nebezpeci, ale presto se ptal sam sebe, jak je mozne, ze zije. Pozdeji rikali, ze jeho zraneni uz neni zivotu nebezpecne, ale ze mu kulka vezi v tele ponekud nesikovne. Pochopil finesu toho drobneho dodatku, sluvka uz, ale neocenil je jaksepatri. Chirurgove cele tydny studovali rentgenove snimky, nez odstranili to cizi telisko z jeho tela.
